Zjizvení vedoucí a mandát k vedení

Před pár týdny vedoucí naší mládeže vzal na svojí chatu skupinu mladých kluků, aby společně připravovali dříví na zimní pobyt mládeže. Společně pracovali, večer se spolu modlili a povídali o životě. Kdyby byl marketingově zdatný a asi i trochu exhibicionista, uspořádal by seminář na téma „učednictví“, který by byl postavený na inkriminovaném týdnu. Já sám jsem asi 15 let požádal desítky evangelizačních kempů, kam jsem vždy bral čtyři mladší křesťany. Společně jsme spolu evangelizovali, modlili se, usínali bok po boku a hlavně zažívali úžasné společné chvíle. Později jsem zjistil, že dělám „výchovu vůdců“ a asi také „učednictví“. Od roku 1993 jsem spolu s dalšími kamarády uspořádal mnoho a mnoho sportovních kempů. Mnoho z vás zná jméno Atleti v Akci. Po několika letech jsem zjistil, že mnoho z toho, co jsme dělali, se jmenuje „rekreologie“ a dokonce se to vyučuje na VŠ. Byl jsem u zakládání několika sborů, které dnes fungují. Hodně z toho jsme dělali intuitivně, těm, ke kterým jsem se připojil, nechyběla kuráž a odvaha. Později jsem zjistil, že je zakládání sborů věda, na kterou je třeba náležitě připravených odborníků. Z Boží milosti jsem mohl být u mnoha rozhodnutí pro Krista. Jak se mi to podařilo? Strašně „složitě“. Řekl jsem lidem, že za ně Kristus zemřel, že je má rád a že ho mohou poznat osobně. Jednalo se o lidí prosté i vzdělané, úspěšné i neúspěšné, muže i ženy. Jisté ale je, že i po mnoha letech následují Krista. Později jsem se dozvěděl, že to co dělám, se jmenuje „misiologie“…

Prosím, aby mi bylo rozuměno. Nejsem proti teoretické přípravě lidí na tu kterou službu. Ono se v dobře míněné horlivosti dá udělat strašně moc chyb, což jsem poznal především sám u sebe. Zároveň se obávám, že z kdejakého „prdu“ se v církvi stává problém, který může řešit jen „náležitě připravený odborník“ – a to nejlépe odborník na plný úvazek. Problém je ale v tom, že mandát k tomu něco vyučovat druhé, by vám neměl být dát tím, že jste zaměstnancem církve nebo té které křesťanské organizace. Mandát vám dává především osobní, autentická zkušenost.

Problém současného křesťanstva není v tom, že bychom neměli správné informace nebo dostatek informací.
Nejen v angličtině, ale dnes už i v češtině je napsáno mnoho skvělých materiálů a skoro na všechno si najdete nějaký seminář.

Jenže církev mi někdy připomíná popis situace, která předcházela Davidovu činu a jeho zabití Goliáše. Tedy že je seřazena „oddíl po oddíle“, vše je teoreticky zmáknuté, jen chybí maličkost – někdo odvážný, kdo by vyrazil do akce. Zároveň je ale dostatek odborníků, kteří vás jsou ochotni vyškolit a to skoro na jakékoli téma. To, co ale změnilo vývoj bitvy, byl Davidův čin. To, co změnilo učedníky, bylo to, že viděli Krista, Sílu, Timotea a další změnilo to, když viděli Pavla atd.

Absolutně tímto nepopírám potřebu vzdělávání se v té které službě. Zároveň ale myslím, že to co česká církev dnes zoufale potřebuje, jsou živé vzory, kteří propojují teorii a praxi. Proč? Protože člověk vás inspiruje víc, než další myšlenka nebo seminář. Ideální potom je pochopitelně propojení života a teorie.

V poslední době jsem četl knihu „Hrdinové“ od P. Johnsona. Jedna z věcí, která mi utkvěla v paměti o Alexandru Makedonském a Caesarovi bylo, že měli na svém těle jizvy z bitev. Prý jim kvůli jejich jizvám vojáci důvěřovali a následovali je. Převedeno do křesťanské reality, pak mnohým asi nezbude nic jiného, než věci, ke kterým vedeme druhé zkusit a vytrvat v nich. Jinak prostě nejsme důvěryhodní. Možná, že až poté zjistíme, že skutečná realita je poněkud složitější, než jsme si mysleli a toto poznání nás povede třeba i k hlubší potřebě teoretických znalostí.