Čas od času se vyskytne diskuse, zda management, sociologie, psychologie a další oblasti či metody patří či nepatří do církve. Zvláště rostoucím církvím či sborům jsou někdy vyčítány marketingové metody a jejich úspěch v podobě nárůstu členů je komentován tím, že používají směsici marketingu, sociologie, psychologie a nevím jakých dalších oblastí. „Ryzí bibličtí křesťané“ by tyto věci prý používat neměli, protože přece „stačí kázat čisté evangelium“. Zní to krásně, je až skoro hřích namítnout, že to tak není, ale ono to tak skutečně není.
Pochopitelně je otázka, jak v církvi měřit úspěch. Řekneme, že určitým ukazatelem úspěchu může být početní růst, proměna charakteru, touha být blízko Kristu, která se nějak projevuje (studium Písma, modlitba atd.) a poslušnost Pánu Bohu. Asi by se našli i další oblasti, ale i tyto čtyři mohou leccos vypovědět, jakkoli s nedají snadno měřit. Otázkou je, jak jich dosáhnout. Jako křesťané máme na mnoho věcí universální odpověď typu „dejme to do rukou Pánu, nebo složme to pod kříž“ a on se již postará. Zní to hezky, ale aby se z toho nestala prázdná fráze, je třeba přemýšlet, jak těmto spojením dát nějaký obsah. A zde se dostáváme k managementu, sociologii, psychologii atd.
Vycházím z toho, že církev je organizace, kde v mnohém platí zcela stejné zákonitosti, jako v organizacích světských. Co mám na mysli? Třeba že když nejasně komunikujete, způsobíte chaos, když používáte manipulativních metod, lidé vás začnou buď uctívat nebo utečou, když není transparentní vaše účetnictví a vše je postaveno jen na důvěře ve vedení, zavařujete si na velké problémy, pokud za vámi přijde někdo s klinickou depresí a vy ji nejen nepoznáte, ale řeknete mu, že to nic není, že se jedná jen o špatnou náladu a dotyčný vás vezme vážně, uvedete ho do ještě větších problémů, když je vás ve sboru 150 a vy ho řídíte jako když vás bylo 30, velmi brzy se dostanete do problémů… V těchto a mnoha dalších příkladech není třeba hledat nic duchovního nebo to lze brát tak, že Bůh je i Bohem přirozenosti, a pokud přirozenost začneme ignorovat ve jménu jakési vyšší duchovnosti, zavařujeme si na problémy.
Když jsem dokončil teologickou školu, znal jsem (pochopitelně zběžně) církevní dějiny, některé biblické jazyky, historické pozadí Bible atd. Zároveň jsem postrádal kvalitní informace jak vést a budete se divit, vedení druhých je pro kazatele docela potřebná věc. Nevěděl jsem, jak sloužit u lůžka umírajícím – i to se vám jako duchovnímu může přihodit. Neměl jsem ani páru alespoň o základních příznacích deprese, schizofrenie, různých fobií a i s tím se jako kazatel setkávám. Neučil jsem se jak prezentovat svoje myšlenky před druhými, jak pracovat s malou, větší a velkou skupinou atd. Tím vůbec nic nenamítám proti solidní teologii, nutnosti mít teologický nadhled jen chci napsat, že v práci v církvi jde jak o teologii – tedy o správné (byť částečné) poznání Boha, tak o oblasti, které s teologií mají jen málo společného.
Když jsem nastupoval a měl pocit, že jsem nepřipraven na práci s lidmi v církvi, bylo mi řečeno, že „nejlépe se naučím plavat, budu-li hozen do vody“. Jenže v církvi se přece pracuje s živými lidmi a to skutečně není materiál k experimentům. Ta to se ale dá namítnout „pseudo-zbožné“ tvrzení ve smyslu „prostě to bratře/sestro zkoušej a jednou se to naučíš. Co na tom, že než se to naučíš, pár lidí díky tvé službě bude mít zásadní problémy. Hlavně to mysli upřímně. Navíc vše moudré a potřebné máš v Bibli. A když si nebudeš vědět rady, důvěřuj Pánu!“
V Bibli je jistě základ pro to, jak žít. Ale není tam vše a ani to není jejím cílem. Proto je zcela legitimní, když kazatel, vedoucí různých služeb, sbor používá různé oblasti z oblasti psychologie, sociologie, vedení a nevím čeho ještě. Pochopitelně toto není samospasitelné, je třeba znát i omezení jednotlivých jmenovaných oborů, ale jedná se o důležitou pomoc. Proto – pokud se angažujete v církvi, nebojte se v jedné ruce držet Bibli a v druhé další moudré knihy. Tyto vám neukážou cestu spasení, Bibli nenahradí, ale v lecčem pomohou.
Na závěr několik příkladů: Velmi mi při práci s jedním člověkem pomohlo, když mi (s jeho vědomím) byla sdělena jeho psychická diagnóza, moc mi pomáhá při práci ve sboru znát (tedy v omezené míře) dynamiku práce s různými skupinami, při řízení času mi velmi pomohly knihy od muže jménem S. Covey, při práci s mládeží (od dětí po mládež) mi pomáhá alespoň částečná znalost vývojové psychologie, logo sboru nám navrhoval nevěřící člověk, jenže grafik par excelence, při promýšlení vize a směřování sboru se inspiruji i od lidí pracujících v neziskových i „ziskových“ organizacích, exegezi textů jsem mj. naučil především skrze někdy až otrockou práci s filozofickými texty na Fakultě humanitních studií atd.
Tím vůbec nechci tvrdit, že vše výše zmiňované nemohou dělat křesťané, ale pokud to dělají dobře i nekřesťané, inspirujme se od nich To co píšu, možná zní pro leckoho zcela jasně. Jenže když se někdy podíváme na řízení sborů, na PR materiály, na přednes těch, co mluví, na způsob hospodaření s financemi, pak by jisté znalosti, které pochází nejen z Bible moc a moc pomohli.
Žádné komentáře:
Okomentovat